Na konci tohoto týdne se v České republice opět objeví Valerie Bockstette konzultantka z FSG – organizace, která významně posouvá vnímání společenské odpovědnosti nad naše, často stereotypní, horizonty a jejíž zakladatel Michael E. Porter přišel s myšlenkou tzv. vytváření sdílených hodnot (creating shared value).

Tuto dámu i organizaci FSG považuji za mimořádně inspirativní, a proto si dovolím použít techniku “líného blogera” - tedy rád bych odkázal a odcitoval některé postřehy a komentáře Valerie - dílem díky svojí lenosti a dílem (snad větším) díky přesvědčení, že originál poznamenaným jen mým překladem bude lepší než moje interpretace.

Před rokem, když tady Valerie Bockstette byla na pozvání nakladatelství Economia, zmínila své zkušenosti z návštěvy u nás na vlastním FSG blogu, kde se mimo jiné ptala: „I když se podaří, že se vedení firmy stane hlavním hybatelem konceptu vytváření sdílených hodnot, jak zajistit, aby se tato strategie stala součástí jednotlivých oddělení firmy a managementu dceřiných společností?“

Na podzim loňského roku potom tamtéž publikovala příspěvek s názvem “Óda na kanibaly”, kde se dotýká dalšího aspektu vytváření sdílených hodnot – co když vyvineme něco, co ohrozí naše stávající produkty: „Inovace zaměřené na sdílené hodnoty můžou firmám způsobit bolení hlavy, protože když povedou k výrobkům a službám, které budou lepší a potenciálně levnější, zlikvidují již zavedené produkty včetně našich vlastních. Každopádně krátkodobé řešení spočívající v tom, že průlomové inovace schováme do šuplíku, není tou správnou reakcí z pohledu dlouhodobosti. S tím samým objevem totiž přijde někdo jiný. Je lepší kanibalizovat na sobě, než čekat, až to udělá někdo jiný.”

A krátce poté se objevil její příspěvek v blogu Harvard Business Review: „Firmy příliš často přistupují k společenským a environmentálním tématům s mentalitou záchranné sítě – reagují na hlasy stakeholderů,  minimalizují rizika, splňují základní minima požadovaná zákonem a v tom nejlepším případě se snaží o snížení svých ekologických dopadů místo aby v ekologii hledali prostor pro vytváření hodnoty. Je snadné být záchrannou sítí, prostě jen reagujete na trendy, regulace, a ty nejhlučnější hlasy, které se k vám donesou. Je mnohem těžší být trampolínou a proaktivně vyhledávat příležitosti pro rozvoj společnosti a posílení konkurenceschopnosti. Každopádně v 21. století budou firmy s mentalitou záchranné sítě brzy jednu takovou potřebovat. Jedině „trampolíny“ mají šanci se v dnešním světě úspěšně rozvíjet.“

Na setkání s Valerií se těším, stejně jako asi jako řada dalších účastníků tohoto setkání. Těm kteří se nezúčastní osobně, rád na tomto místě zprostředkuji ty zásadní myšlenky - ať už tak, je je sám zaznamenám, nebo zase opíšu od mnohem pilnější Valerie...