...takto reagovala jedna moje známá, na moji argumentaci proč si myslím, že řešení některých společenských problémů může být zajímavou příležitostí pro firmy, které toto řešení “vyrábí a prodávají” nebo by vyrábět uměly a prodávat mohly. Jako příklad jsem dával automobilky, které začínají nabízet hybridní pohon svých aut (jako Toyota) nebo softwarové společnosti vyvíjející technologie, které dokážou přispět k šetrnějšímu využívání energií (jako IBM).
Vývoj hybridního pohonu nebo softwarových řešení považuji v rámci těchto firem za společensky odpovědnější aktivity než napříkald třídění odpadu. Jakkoli třídění odpadu samozřejmě neodmítám, jeho dopad bude ve vetšině firem řádově méně významný, než společenské dopady businessu, kterému opravdu rozumí - v našem příkladu to byl vývoj hybridního motoru nebo vývoj a implementace “šetrného” software. Jenže je “společensky akceptovatelné”, aby firmy na těchto “společensky odpovědných” produktech i vydělávaly?
Říkám, že ANO... a nejen to - dokonce si myslím, že když na tom půjde vydělat, tedy když to půjde zařadit do běžného provozu firmy, zásadně se zvýší pravděpodobnost toho, že řešení bude opravdu využívané, funkční a bude mít na společnost skutečný vliv a reálně a měřitelně přispěje k řešení daného společenského problému.
Fandím proto firmám, které ke společenským problémům přistupují jako k příležitosti. Vlastně se s mojí známou, zmiňovanou v úvodu, shodneme na tom, že takový přístup je společensky přínosný. Jen se neshodneme, jak moc to patří do sféry vlivu CSR - společenské odpovědnosti firem... a jak moc by tedy CSR manažeři těchto firem měli nebo mohli zaměřovat svoji energii a pozornost také tímto směrem.
